jazz
Synonymem velkého jazzu je kvartet Johna Coltranea. McCoy
Tyner - klavír, Jimmy Garrison - basa, Elvin Jones - bicí.
A v obdobích, kdy Jones byl ve vězení, Roy Haynes. Jen ti čtyři,
s výjimkou čtyř vystoupení, slavných New York Independent Club Concerts.
Tam s nimi hrál Roy Louber na trubku (124).
John Coltrane (23.9. 1926 - 27.7. 1967) hrál
v letech 1949 - 1951 v Gillespieho big bandu. V roce 1955 nastoupil do
kvintetu Milese Davise. Kapela, kterou jsem měl s
Coltranem z nás obou udělala legendy.
Na začátku padesátých let si vytvořil návyk na heroin, kterého se zbavil až
v roce 1957.
Zamkl se do svého pokoje, vydržel dlouhé postní období jen o
vodě - a vynořil se jako přísný abstinent s mimořádnou, přímo posedlou
vášnivostí pohroužit se do své hudby.
Teď byl čistej, už se nikde moc nepoflakoval a šel rovnou po
koncertě do hotelu cvičit. Říkal mi, že už toho posral dost, že proflákal hodně
času a nevěnoval dostatečnou pozornost svýmu osobnímu životu, rodině, a
především svýmu hraní. Takže ho zajímala akorát jeho muzika a to, jak by mohl
jako muzikant dál růst. Na nic jinýho nemyslel. Ženská krása ho nedokázala
svíst, protože už byl svedenej krásou hudby.
Z Davisovy kapely odešel v roce 1959 a v dalším roce se ustálilo složení
jeho vlastního kvarteta. V roce 1960 také vydal desku My Favorite
Things, ve které poprvé plně využil sopránsaxofon.
Tranova nová kapela, ve který hrál Elvin Jones, McCoy Tyner a Jimmy Garrison
vyhrála v kategorii nejlepší nový kombo a Trane byl označenej za nejlepší novou
hvězdu na sopránku.
V roce 1964 vydal album A Love Supreme, duchovní chorál
mystického náboženského vyznání, velkolepá modální improvizace, jedna
z nejúspěšnějších desek, jaké jazzové dějiny tehdy poznaly.
Koncem života se prudce zhoršil jeho zdravotní stav, ale odmítal jít k
lékaři. V červenci zemřel John Coltrane a všechny to pořádně vzalo. Věděl
jsem, že nevypadal moc dobře, a když jsem ho viděl naposled, to bylo krátce před
smrtí, tak hodně přibral. Ale nevěděl jsem, že je nemocnej, vlastně jsem vůbec
něvěděl, že mu něco je. Mám pocit, že to vědělo jenom hrozně málo lidí. Trane
byl v tomhle velkej tajnůstkář a já mám pocit, že šel do špitálu až den před
smrtí. Měl cirhózu jater a tak ho to bolelo, že už to vůbec nešlo
vydržet.
Jeho proměna k daleko duchovnější muzice, jakou dělal na albu A Love Supreme,
což bylo jako modlitba, měla daleko větší dopad, i když se mi jeho starší věci
líbily víc.
Lubomír Dorůžka, Panoráma jazzu; Mladá fronta 1990
Miles Davis a Quincy Troupe, Miles: The Autobiography; překlad Josef Rauvolf;
Silberman Bratislava 2000