glaciologie, ledovce, sníh
Smilla je glacioložka, studovala na Ústavu H.C.Oersteda a na Geografickém
ústavu v Kodani (82)
, takže ví o sněhu a ledu spoustu věcí; např:
V jistém okamžiku se hladina moře ochladí na -1.8°C a
tvoří se první krystalky, křehoučká blanka, kterou vítr a vlny rozbijí na frazil ice, vnitrovodní led, jenž se rozmělní na mýdlovivtou
břečku zvanou grease ice, ledová kaše, z níž
postupně vzniknou volně plovoucí koláče, pancake ice, které
pak za studeného nedělního poledne zmrznou v jednu souvislou vrstvu.
(11)
Různé formy ledu se liší barvou: Tady je povrch o nepoznání tmavší.
Ještě krok a probořila bych se (111).
Mnohem více toho vědí
v glaciologické sekci Dánského
geofyzikálního ústavu.
Plovoucí ledovce jsou kusy ledu, které se odlomí od pevninského ledovce a
plavou na jih do moře. (235)
Většina ledovců v Severním atlantickém oceánu má svůj původ v pevninských ledovcích na západním břehu Grónska. Mezi Jakobshavenským a Humboldtovým ledovcem je několik větších ledovců, ze kterých se ročně odlomí 10 000 až 15 000 plovoucích ledovců. Říká se to na stránkách International Iceberg Patrol.
Ledovce se liší tvarem a velikostí:
Je to hustě nakupený tabulový led*, a
zprvu je všechno šedivé (...) Tento led se vytvořil loni v polárním moři.
Odtud jej proud vytlačil mezi Svalbardem a východním pobřežím Grónska, odnesl
jej na jih k mysu Farvel a kolem něj a pak podél západního pobřeží jej
vytáhl na sever. (331)
[*Na obrázku si pro porovnání všimněte lodi vpravo -
je dlouhá 300 stop.]
A ledovce, to je ještě ten nejmenší problém. Tak si polární moře představuje
obyčejný člověk. Horší je ledové pole, souvislý pás ledových ker, který plave
podél východního pobřeží na jih, v listopadu se otočí kolem mysu Farvel a táhne se kolem Godthabu na sever (...) Tam, kde
souvislé ledové kry končí, začíná západní led. Ten se tvoří v Baffinově
zálivu, tlačí se dolů do Davisova průlivu, kde smrzne vjedno se zimním ledem.
Tak vzniká ledové pole. (236)
Čím hlouběji se do ledovce dostaneš, tím je v něm tepleji. Důvodem je
tlak ledových mas nad tebou. Pevninský ledovec má v hloubce pět set metrů
minus třiadvacet stupňů. O dalších pět set metrů hlouběji má minus deset
stupňů. Jelikož bod tání závisí na tlaku, tak se v ledovcích opravdu
vyskytuje voda při teplotách pod bodem mrazu. Možná až do minus 1,6 nebo 1,7.
Existují mírné ledovce, v Alpách nebo ve Skalistých horách, v nichž je
v hloubkách od třiceti metrů roztálá voda. (...) Ale Gela Alta není
v Alpách. Je to takzvaný "studený" ledovec. A je hodně malý.
Teď bude mít na povrchu teploru minus deset stupňů. Teplota na dně ledovce bude
přibližně stejná. Při takovém tlaku bude bod tání těsně kolem nuly. V tom
ledovci nemůže vzniknout ani kapka vody v kapalném skupenství. (340)
Modely růstu rampouchů vyvinuli a popisy jejich krystalů podali Hatakeyama a
Nemoto v The Geographical Magazine, 28, 1958, Knight v roce 1980 v Journal of Crystal
Growth, 49, Maeno a Takahashi v článku Studies on Icicles v Low
Temperature Science, A, 43, 1984. Ale prozatím nejpoužitelnější model jsem
navrhla já s Lasse Makkonenem z Laboratory of Structural Engineering.
(364)
V roce 1991 vznikla The Czechoslovak Association for Crystal Growth (CSACG).