Aajumaaq, grónské báje, Knud Rasmussen
Roztahuje se od jedné přepážky až nad palandu a má tedy kolem dvou metrů. Oči má nešťastné, tlapy tmavé, a pokaždé, když se loď nakloní, se mě pokouší dotknout. Jestli se mu to podaří, tak se na místě rozsypu (...) Ten pes sem nepatří. Nepatří vůbec do mého světa. Jmenuje se Aajumaaq a je z východního Grónska a máma ho přivezla domů z návštěvy v Ammassaliku. Jen jednou ho tam na jihu viděla a pochopila, že se určitě vždycky vyskytoval kolem Qaanaaqu, a od té doby ho vídala pravidelně. Pes se nikdy nedotkne země, i teď se vznáší kousek nad psacím stolkem a je tu, protože jsem na lodi. (213)
Schéma zániku Země je pevně dané. Začne to třemi zmrzlými zimami, kdy zamrznou jezera, řeky a moře. Slunce se ochladí, takže už nenastane léto. Bude padat sníh, bílý, nemilosrdný a nekonečný. Potom přijde dlouhá, neustávající zima, a pak nakonec vlk Skoll spolkne Slunce. Měsíc a hvězdy vyhasnou a zavládne bezedná tma. To bude zima Fimbul. (221)
Po zimě Fimbul pak nastane totální rozvrat vesmíru a bitva Ragnarok mezi všemi zúčastněnými.
Grónskou kulturou se zabýval dánský polární badatel Knud
Rasmussen (1879 - 1933). Narodil se v Ilulissat (Jakobshavn), jeho
matka byla Gróňanka, vyrostl v Grónsku, byl účastníkem několika expedic. Na
literární expedici do Grónska letech 1902 - 1904 sebral inuitské báje a pověsti
a převedl je do dánštiny. Vydal je pak v letech 1921 - 1924 v knize
Mýty a pověsti Grónska. V překladu pana Zdeňka
Lyčky vydalo Argo
v roce 1998 výběr z knihy pod názvem Grónské mýty a
pověsti. Viz o tom podrobněji tento článek v Severských listech.
Kaj Birket-Smith se také věnoval inuitské kultuře,
napsal mimo jiné knihu Eskymáci.
Našla jsem si hrot harpuny v Eskymácích od Birket-Smitha.
Pochází z dorsetské kultury, z let 700-900 po Kristu. Podle knihy se
jich na pobřeží dlouhém tři tisíce kilometrů našlo nejméně pět tisíc (97).
První vyobrazení Gróňanů se objevují už v knize Carta Marina z roku 1539.